Project Description
V termínu od 24. do 30. května 2017 jsme vyslali 7 českých účastníků na mezinárodní výměnu mládeže s názvem Planting Peace, Building Future, pořádané studijní organizací NORDIC a finančně zaštítěné programem Erasmus+.
Projekt, který se konal v přírodní oblasti Sparsnas ve Švédsku, byl zaměřen na budování udržitelné budoucnosti skrz bydlení a žití v souladu s přírodou a využíváním jejích zdrojů.
Za Be International se výměny mládeže zúčastnili Veronika Rybenská, Patrick Markes, Michal Závodský, Monika Kopačková (jako vedoucí skupiny), Dominika Štejdířová, Šimon Úradník a Zuzana Barešová (na fotce zleva).
V následujícím reportu pro nás Verča sepsala svoje dojmy a zážitky z projektu 🙂
Byl červen a konečně nadešel čas, aby se naše sedmičlenná česká skupinka vydala na sever za projektem o míru a udržitelnosti. Po náročné cestě vlakem napříč celou Evropou jsme dorazili do švédské oblasti Sparsnas. Kolem nás byly jen lesy, jezero a naprostý klid, zkrátka balzám na duši bylo už jen to místo samotné. Den po příjezdu se nesl ve znamení seznamování se s ostatními účastníky z Finska, Chorvatska a Gruzie. Večer jsme vztahy utužili při tzv. intercultural night, kde panovala skvělá nálada.
Druhý den jsme poznali Jørgena Johansena. Aktivista a nezávislý akademik, který se zabývá mírem, procestoval desítky zemí, napsal několik knih a snad nepřeháním, když řeknu, že toho zažil víc než my všichni tam dohromady. Všichni jsme hltali jeho slova a vydrželi bychom ho poslouchat celý den. Se svou manželkou Majken teď ve Sparsnäsu žijí poklidným životem, udržují přátelské vztahy se sousedy, co můžou sami vypěstovat, to si vypěstují, co můžou sami postavit, to si postaví. Určitě stojí za to si o nich něco najít a přečíst.
Další dny jsme byli rozděleni na poloviny. Jedna polovina jela na výlet do národního parku Tresticklan, druhá polovina si vyráběla dřevěné nože na máslo, pomáhala dokončit dřevěné boxy na brambory, pekli jsme domácí chleba, naučili se jak správně masírovat a nechybělo ani rybaření v tamním jezeře s vlastnoručně vyrobenými pruty.
S Majken jsme se potom navečer sešli, abychom si poslechli přednášku o její práci na téma „Humorous Political Stunts: Nonviolent Public Challenges to Power“, kde představuje humor jako jednu z metod nenásilí.
Den před odjezdem jsme pak Majken pomáhali na její zahradě, zatímco druhá polovina z nás strávila pár hodin na kánoích na jezeře. Večer jsme si pak užívali poslední společné chvíle u ohně, kde už na mě pomalu doléhala tíha předčasné nostalgie. Nesnáším loučení a tady to bylo o to horší, protože mě čekalo loučení nejen se skvělýma lidma, ale i s nádhernou přírodou.
A co mi tenhle projekt přinesl? Určitě zamyšlení se sama nad sebou a nad tím, co bych mohla změnit, abych aspoň trošku pomohla tomu, aby i generace po nás měli kolem sebe to, co máme my teď. Hlavně jsem tam ale poznala několik inspirativních lidí, Finy především. Několikrát se mi totiž stalo, že někdo něco řekl a já si v tu chvíli uvědomila, že se s těmi myšlenkami dost ztotožňuju, aniž bych se nad tím někdy předtím zamyslela. Zjistila jsem tak, že to je to, co momentálně potřebuju – poznávat nové lidi, učit se od nich, být otevřená novým myšlenkám a něco ve svém životě třeba i změnit.
Veronika Rybenská
Recent Comments