Project Description

Naše česká osmičlenná skupinka se od 7. do 15. března zúčastnila výměny mládeže v Lucembursku s názvem Life, a musical comedy journey. První den jsme měli volný na příjezd. Ráno jsme si odložili věci a vydali se na hrad Vianden, který je pro Lucembursko něco jako pro Česko Karlštejn.

Další den už byl jako všechny ostatní. Od 8.30 do 9.30 jsme snídali a v 9.45 začínal program. V jednu odpoledne následoval oběd, poté pauza, kdy jsme měli volnou zábavu. Důležité bylo dostavit se v 16.00 na druhou část programu.

První den jsme obě části programu věnovali seznamování a snaze zapamatovat si jména ostatních. Nebylo to nic jednoduchého, jelikož na projektu bylo kromě nás také účastnictvo z Bulharska, Makedonie a Řecka. Snaha se však cení a všemi neúspěšnými pokusy oslovovat druhé správným jménem jsme se tak prosmáli.

Následující dny probíhal plnohodnotný program k tématu “musical”. Učili jsme se, jak vystupovat na jevišti, hrát scénky, ať už tragické nebo komické, a vedli jsme taneční workshop. Vedle toho jsme celou dobu procvičovali a zlepšovali naši angličtinu.

Každý večer po večeři probíhal kulturní program, na který si každá skupina nachystala prezentaci o své zemi, připravila typické jídlo a předvedla národní tance. Když už nebyla země, která by se prezentovala, probíhaly takzvané “bonding“ aktivity. Cílem bylo více sblížit veškeré účastnictvo. Diskutovali v menších skupinkách o přidělených otázkách, hráli různé hry a soutěžili mezi sebou.

Ráda bych zmínila také volný den, kdy jsme měli čas prozkoumat hlavní město Lucemburk. Byla to úžasná příležitost, jak lépe poznat naši hostitelskou zemi. Jsem velmi vděčná, že jsme mohli vycestovat i mimo budovu a vesnici, kde se odehrával celý program.

Pokud má někdo příležitost vyjet na podobný projekt, určitě doporučuji. Velmi mě to jako člověka obohatilo a namotivovalo. Na projekt jsem jela se strachem, abych se dorozuměla anglicky. Ostatní účastnicí a účastnice mě však velmi příjemně překvapili. Byli vstřícní a navzájem jsme se všichni podporovali.

Poznávání odlišných kultury více do hloubky stojí za to. Každá národnost má něco svého, co předává dále. Od řeckého účastnictva jsem si ponechala ve svém srdci jejich humor a energii, Makedonci a Makedonky podporovali a motivovali ostatní, aby se zlepšovali v hudbě, a kamarádstvo z Bulharska mě velmi obohatilo jejich pozitivním pohledem na svět.

Nejsmutnější částí samotného projektu je samozřejmě loučení. Za deset dní jsme poznali tolik skvělých lidí, že se člověku nakonec nechce ani vracet domů. Ale všechno skončilo v nejlepším, můžu proto vzpomínat pouze v dobrém.

Autorka: Hedvika Mičaníková