Report: Dobrovolnictví v centru mládeže v Gruzii

Project Description

V únoru jsem započala svůj několikaměsíční projekt ve Tbilisi, hlavním městě Gruzie. V rámci projektu a své práce jsem měla možnost poznat zblízka místní lidi, kulturu a život v zemi, která je v mnohém odlišná od té naší. Projekt probíhal v Centru pro mládež, které se zaměřuje na mimoškolní aktivity a vzdělávání pro děti a mladé. Nabízí široku škálu aktivit od hraní na hudební nástroje, hodiny IT, angličtiny až po tábory zaměřené na environmentální výchovu. Veškeré své aktivity provozuje zdarma, proto je zčásti závislé právě na pomoci dobrovolníků. Nachází se na samotném okraji Tbilisi, ve čtvrti Ponichala, která je podle mě trochu neprávem označována za nebezpečnou. Stejně jako mnoho dalších míst Gruzie, i toto místo dostihla recese po kolapsu Sovětského svazu a mnoho obyvatel se potýká s nezaměstnaností, továrny jsou opuštěné a infrastruktura zanedbaná. Navíc se čtvrť dlouhodobě potýká s drogovou kriminalitu. I proto se zde radnice rozhodla centrum vybudovat, jako místo, kde se mládí mohou realizovat. Co se týče náplně práce, měla jsem velkou kreativní volnost a flexibilitu. Jednou z činností bylo právě vytváření programu pro mládež. V tom mi byly velmi nápomocné manažerka centra Dodo a ředitelka centra Eliso, které mě na tuto činnost připravovaly. Protože hodiny angličtiny, které mě přirozeně napadly, obstarávaly další dobrovolníci, rozhodla jsem se po konzultacích s Dodo pořádat lekce psychologie, kterou jsem studovala. Nakonec jsem učila skupinu teenagerů okolo 13-17 let, kteří měli skvělou angličtinu, v hodinách se mnou běžně diskutovali, a protože se jednalo o relativně malou skupinu, měla jsem možnost je blíže poznat. Dále jsem měla možnost využít únikové hry, kterou jsme spolu s dalšími účastníky vytvořili v rámci projektu erasmus+ (shodou okolností právě v Gruzii) v rámci workshopu na mediální gramotnost. Myslím, že centrum má vysokou úroveň výuky i vybavení, která bohužel podle mých rozhovorů s Gruzínci není běžná v gruzínských školách. Výuka je hravá a děti i mládež sem chodí rádi. I proto mě práce zde naplňovala. Kromě učení jsem dále pokračovala v práci Lenky, předchozí dobrovolnice, která se starala o Instagram a facebook centra. Na jednu věc si ale v Gruzii musíte zvyknout – pracovní kultura i čas je tu brán relativně a všechno funguje pomaleji. Výjimkou nejsou ani výpadky elektřiny a vody, a tak všechno musíte brát s nadhledem. Díky organizaci jsem měla možnost poznat i mnohé další dobrovolníky, se kterými jsem sdílela byt. S nimi jsme vytvořili velmi silnou komunitu, se kterou jsme objevovali krásy Gruzie i okolních zemí, pořádaly „supry“ – gruzínské hostiny s vinnými přípitky a využívali kulturního vyžití, kterého je ve Tbilisi dostatek a za příznivé ceny. Gruzie je vyhlášená svými horami, vínem, svéráznou kulturou a dobrou kuchyní. Cestování po Gruzii je dobrodružství, dá se snadno stopovat nebo využívat místní hromadnou dopravu – minubusy „maršutky“ a vlaky. Místní vždy rádi pomůžou, a především ve venkovských oblastech jsou velmi pohostinní, zvědaví a komunikativní. Zázemí organizace mi umožnilo navázat vztahy i s místními, kteří mi pomohli pochopit místní reálie, kulturu a zapojit se do místní komunity. Gruzie a lidé v ní ve mně zanechali stopu a budu se do ní určitě ještě mnohokrát vracet. Anastázie Koutová