Ve srpnu jsme se ve skupině složené ze čtyř studentů a dvou instruktorů z East European Educational and Cultural Center (www.eeecc.org), bývalými účastníky misí OBSE a OSN a současnými vysokoškolskými pedagogy, vydali na dvoutýdenní terénní „etno-peacebuildingovou“ exkurzi do Moldavska. Brzo ráno jsme v Brně nasedli do terénního jeepu a vyrazili směr Slovensko a dále přes Maďarsko na jižní Bukovinu v Rumunsku. Tam jsme také strávili naši první noc. Ráno jsem navštívili Mănăstirea Voroneţ, středověký malovaný pravoslavný klášter, a pokračovali přímo k našemu cíli  Moldavsku. Penzionek v malé moldavská vesničce Gura Galbenei se stal, po dobu celého pobytu, naší centrálou, ze které jsme podnikali jednodenní či dvoudenní výlety do Podněstří, Moldavské-Gaugázie, Ukrajinské Oděsy a dalších. Cesta zpět byla zpříjemněna přespáním v hotýlku na malebné Podkarpatské Rusi.

Naším hlavním cílem bylo co nejvíce poznat a pokud možno pochopit příčiny a důsledky odtržení úzkého pruhu území podél řeky Dněstr na východě země  nazývaného Podněstří či Podněsterská moldavská republika. O toto území Moldavsko přišlo po krátké válce v roce 1992 s podněsterskými ozbrojenými silami, podpořenými 14. ruskou armádou Od této doby dodnes zde vládne komunistický režim, který se zde snaží vytvářet určitý „skanzen“ doby minulé. Tento de facto stát uznaly pouze Abcházie , Náhorní Karabach a Jižní Osetie, jejichž kuriózní ambasády či desítky bilboardů o vzájemné spolupráci můžeme nalézt v hlavním městě Tirapolu.

Ze sociálně-vědního pohledu je zajímavá i komplikovaná politická situace samotného „centrálního“ Moldavska. Po dlouhá léta bylo Moldavsko asi jedinou zemí, kde po pádu železné opony znovu vládla komunistická strana. Její ústřední postavou je Vladimír Voronin, který působil mezi léty 2001 – 2009 na postu prezidenta. V parlamentních volbách z roku 2010 získala ale většinu 59 křesel opoziční pravicová koalice – Aliance pro evropskou integraci tvořená: Liberálně demokratickou stranou, Liberální stranou a Demokratickou stranou. Jelikož ale i přes výhru tyto strany neměly dostatek hlasů ke zvolení prezidenta, který je pro vládnutí zásadní, celá situace v zemi se tak nadále komplikuje, v závěru tohoto roku se odehrají očekávané prezidentské volby. Další zvláštnosti této země a naším zájmem bylo etnické složení země a to zhruba dvě třetiny Moldavanů a jedna třetina Rusů a Ukrajinců (a další menšiny), jejichž dělní, je ale samo osobě problematické a promítá se právě do politické historie i současnosti, jelikož mezi „Moldavany“ můžeme najít ty, kteří toto občanství opovažují za samostatnou identitu nebo ty, kteří se hlásí výrazněji k románským kořenům a moldavštinu berou jako určitý sub-typ rumunštiny nebo ty, kteří se k tému to obecnému občanství hlásí, ale jsou spíše rusky mluvící. Navíc se na jihu země nachází roztříštěná Gagauzská autonomní oblast, která se vyznačuje určitou raritou a to turkickým jazykem psaným latinkou.

Pro svou komplikovanou politickou a etnickou situace země a vůbec jiné zvláštnosti, které dělají z Moldavska tak specifický stát bývalého sovětského bloku, byla tato exkurze neocenitelná v  možnosti vlastního pozorováním lokální situace a navázání kontaktu s místními občany. V této oblasti byly hlavním cílem dvoudenní pobyt v odtrženém Podněstří, monitoring a následné srovnání se zbytkem Moldavska. Pokusili jsem se pozorovat míru totalitarizace této oblasti a rivality mezi oběma státy či hlavními etniky. Ověřili jsme si  nezbytnost znalosti místních poměrů pro sociálně-vědní výzkum, jelikož výše zmíněné faktory se jevily na místě umírněnější, málo intezivní a v každodenním životě občanu hrály často marginální roli.  Bylo pozorováno, že ve srovnání s jinými odtrženými oblastmi ve světě obyvatelé centrálního státu Moldavsko skoro žádný zájem (zvláště citový) o oblast Podněstří nejeví. Jejich přístup byl dosti pragmatický, takže například prvotní úvahu o možnosti násilného znovupřipojení Podněstří jsme na místě mohli poměrně přesvědčivě vyloučit (tedy nejen z důvodu ruského vlivu).  Kromě místních občanů jsme se také setkali i s odborníky. Asi nejhodnotnější byla návštěva kanceláře mise OBSE jak v Kišiněvě, tak v Tiraspolu, kde nám byla objasněna problematika dané oblasti a úsilí mise a konkrétní problémy či úspěchy. Dalším obohacujícím setkáním bylo například  setkání s viceprezidentem Gagauzie, který nám vyložil především aktuální politiku této oblasti s důrazem na vztah k centrální vládě Moldavska, která dle jeho názoru vyvíjí takovou činnost, aby fungování této roztříštěné autonomní oblasti ještě více ztížila, například: zákazem regionálních stran, ignorací povinnosti místních referent o sebeurčení  a podobně.     Způsob naší dopravy umožňoval vidět i jiná  specifika tohoto prostoru jako jsou odlišné způsoby hraničních kontrol, jejich šikanující charakter, cesty do velmi zvláštních oblastí jako rumunsky hovořící enklávy v Podněstří,  porovnávání životní úrovně – jako například nelichotivý stav Rumunska a další. Naopak v Moldavsku jsme občas pozorovali – i když z krátkodobého a subjektivního hlediska – vetší zdravost sociálních, především rodinných, vztahů a naopak, díky chudobě a malému uplatnění zvláště mladých lidí, apatii a anti-nacionalismus v jiných oblastech.  Na základě tohoto přístupu v duchu motta „na Západě je vše lepší“ u místních mladých jsme mohli autenticky pochopit negativní nálady a zklamání nyní aktuální pro náš stát, které přišlo právě z vystřízlivění  z podobného názoru u nás, který si již naše generace studentů příliš nepamatuje.

Cesta byla dosti náročná, mnohdy stresující až „sebe-poznávací“. Nikdo vám nemůže garantovat, že po nekonečných hodinách strávených na zdevastovaných moldavských silnicích, kdy se ručička tachometru drží konstantně velice nízko, či většího než malé množství vodky a po více než podezřelých ukrajinských párcích, které se vám jako jedinou večeři  pod stanem podaří úplně spálit,  neztratíte nervy nebo neskončíte na „exkurzi“ v místní nemocnici. Ale místní lidé, kteří vám budou blízcí, zvláště máte-li rádi duše „východního typu“, nemluvě o krásných děvčatech  (což nás ženy, pravda, příliš nezneklidňovalo:-)) či nejzelenějším městě východního bloku Kišiněv se skvělým místní vínem z této ne příliš známé a nezprofanované země, jsou jistě dobrým lékem.

Barbora Lípová

Pro bližší informace

projects@beinternational.cz