Naše první mezinárodní školení, které jsme uspořádali v České republice, se vydařilo. Slunce hřálo, na nechorském nebi nebyl jediný mráček a účastníci se pilně vzdělávali, družili a radovali u džbánků jihomoravského vína. Tři z nich, každý s jinými zkušenostmi z předchozích projektů, se s námi podělili o své dojmy, které zahřály naopak nás, organizátorky.

Markéta Bartoníčková

Laboratory: Technology of Involvement byl první training course, kterého jsem se účastnila, a druhý projekt Mládeže v akci, takže nemám moc možností srovnání. Počítala jsem s tím, že projekt bude dobře zabezpečen a o účastníky bude dobře postaráno, protože znám organizátorky a vím, že jsou to zodpovědní lidé, na které je spolehnutí. Velice příjemně mě překvapili účastníci, protože to byli milí a zajímaví lidé.

Co se týče průběhu kurzu, naši trenéři Marco a Jana byli opravdu zkušení a věděli, co dělají. Měli přirozenou autoritu a dokázali účastníky motivovat k aktivitám. Na rozdíl od mé zkušenosti z předchozího projektu se nestávalo, že by lidé pravidelně chodili s půlhodinovým zpožděním a když se jim nelíbilo, co máme dělat, tak to prostě bojkotovali.

To, co jsme se na jednotlivých setkáních dozvídali o vedení mladých lidí a motivování, jsem si aplikovala na svou nedávnou zkušenost s vedením kolektivu, pomohlo mi to analyzovat chyby, kterých jsem se dopustila, a vím, co bych teď udělala jinak. Navíc bylo zajímavé dozvídat se o zkušenostech ostatních účastníků.

Rozhodně mám v plánu se přihlásit na další training coursy, protože mě neformální vzdělávání baví a dozvím se věci, které jsou mnohem lépe uplatnitelné v praxi než to, co se běžně učí ve škole.

Petr Soukeník 

Když se zamyslím nad tím, co pro mě byly Nechory, napadá mě jedna důležitá věc. Rozhodně ne další ze spousty projektů, na kterém kdy jsem byl! Nechorské dobrodružství bylo výjimečné. Proč to říkám? Dal jsem si tu práci a spočítal, kolikátý projekt přes Mládež v akci to pro mě byl. Měl jsem to štěstí se od roku 2004 zúčastnit čtrnácti projektů. Z toho šlo o šest tzv. TCček – tedy training courses podobně jako “Laboratory: Technology of Involvement” a osm jiných projektů (výměny mládeže a kontaktní semináře). Projel jsem díky tomu Česko, Polsko, Ukrajinu, Srbsko, Moldavsko, Arménii, Gruzii, Belgii, Švédsko a Rakousko. Nechorské dobrodružství bylo patnácté v pořadí. Troufám si tedy říct, že mám s čím srovnávat.

A jaké to teda bylo? Rozhodně nebudu přehánět, když řeknu, že tohle TCčko se řadí celkově do Top 3 mých projektů přes YiA. Proč? Důvodů je několik, zmíním jen to klíčové.

Místo

Skvěle vybraný prostor, který poskytoval kvalitní zázemí jak pro programové, tak i pro mimo programové aktivity. Nedalo se stěžovat ani na bydlení, ani na přístup personálu, natož pak na kvalitu stravy. Jako člověk velmi kritický snad jen jednu maličkost – daní za možnost vyzkoušet si život v pasivní budově  byl trochu těžší vzduch v konferenční. Navíc jsem byl rád, že i díky výběru místa jsem mohl pokecat o životě s pánem, kterého vidíte na fotce. Jednaosmdesátiletý hudebník plný elánu a životního optimismu. Skvělé setkání.

Program

Ok, tohle je část, kde cítím svůj dluh. Program nebyl vůbec špatný. Pro lidi, kteří s tématikou začínají to muselo být naprosto bombastické a zlomové. Já jsem však jel do Nechor s vědomím, že věci, které se budou rozebírat, mi nebudou vůbec cizí. Ba naopak. Dal jsem si proto osobní cíl předat ostatním co nejvíc svých zkušeností. Ten jsem ale nenaplnil, mrzí mě to. Mám obecně problém se ve větší skupině, kde je několik dominantních jedinců, chtít aktivně zapojovat. Posílení vědomí této své slabiny je pro mě jedním z výstupu Nechorského dobrodružství. Chci na tom pracovat a aspoň trošku to zvrátit. Naštěstí jsem toto zklamání aspoň částečně napravil při práci v menších skupinkách a individuálních debatách, kde se mi dařilo vnášet svůj pohled na věc. Takže rozhodně mi to něco dalo.

Organizátorky

Ano, tohle je velmi důležitá přísada celého nechorského dobrodružství. Skvělé organizátorky z brněnského Be International a gruzínského Droni nebyly během projektu skoro vidět. Proč? Protože jsme je prostě nepotřebovali vyhledávat, vše bylo skvěle zařízeno. A když náhodou ne, stačil jen drobný náznak. Holky, díky!

A co se mi nelíbilo? To je prosté. Moc vína, málo spánku a málo času na bazén.

A co mi nejvíc utkvělo v hlavě? Dvě věci. Za prvé potvrzení toho, že aktivita “Nauč mě něco česky” je fakt stoprocentní. Tentokrát uspěly fráze “Polib mě” a “Dotýkej se mě”. K čemu vedly není vhodné uvádět. Za druhé i to, že pokud se chce, jde udělat zajímavé TCčko i pro lidi s rozdílnými znalostmi probírané tématiky.

 

Michal Bajgart

Z projektu jsem si odvezl dobrý pocit, velkou motivaci pro další kroky ve svém životě a odhodlání, jakým směrem se nyní vypravím. Zjistil jsem, jak důležité je komunikovat a nejprve se v tomto směru chci zdokonalit, proto bych v nejbližší době zvolil EVS.

Po několika mládežnických projektech v různých evropských zemích, kam jsme každoročně se skupinkou studentů z ČR v létě zamířili, jsem měl možnost zúčastnit se projektu, který bude odlišný svým tématem – nabídne neformální vzdělávání v oblasti teamové spolupráce, leaderství a rozvoje v oblasti setkávání mládeže v neziskovém sektoru.

Základem každého projektu je prostředí, organizační stránka projektu a také zájímavá skupina lidí, která se na projektu sejde. V případě tohoto školení mohu tyto tři ,,steakholdery” považovat za výborné. Krásné a přívětivé prostředí vinařského regionu s pohostinným zázemím a dokonalou ubytovací a vzdělávací základnou, milí a přátelští účastníci projektu, aktivně se zapojující do všech aktivit, a celkově velmi pozitivní atmosféra. Poznal jsem několik zajímavých lidí, s kterými bych v běžném životě neměl možnost komunikovat a našel jsem zde i cestu k sobě samému.

Perfektní byli i naši lektoři Marco a Jana, kteří si pro nás připravili vzdělávání formou zážitkové pedagogiky. Tím jsme dostali možnost pracovat ve skupinkách, poznat názory ostatních a zjistit, na čem máme ještě do budoucna zapracovat a kde naopak vynikáme. Z neformálního vzdělávání jsme si odvezli poznatky jako například jak udělat úspěšný projekt pro mládež, čím docílíme, aby jsme zapojili celý tým, jak si vše zorganizovat, co můžeme změnit my, co se nám nabízí a čeho se vyvarovat.

Shrnuto: týden na projektu Laboratory: Technology of Involment je pro mě ve znamení zážitků a nových poznání, jenž rozšíří mé obzory v oblasti práce s mládeží a dobrovolníky, neformálním vzděláváním, komunikací a poznání se s různorodými lidmi a také mého osobního rozvoje. Přeji všem, ať mají příležitost být součástí něčeho tak úžasného!

S pozdravem a přáním dalších šťastných cest

Markéta, Petr, Michal a Be International