Popis produktu

Už je to téměř měsíc, co jsme plni očekávání nastupovali spolu s Klárkou a Martinem do letadla směr Istanbul. Čekal nás týden v gruzínské horské vesnici Bakuriani, kde jsme se měli zúčastnit tréninkového kurzu s magickým názvem „United Europe&EECA.“ V Istanbulu jsme přibrali Ondru, který si záměrně koupil špatnou letenku, aby mohl půl dne na tureckém letišti testovat svoji novou aplikaci „Find Mecca.“ Už jen pár hodin a budeme v Tbilisi, kde začne „time of our life.“
O tom, co jsme na Kavkaze zažili by se dala napsat kniha, možná spíš půl knihy, protože některé zážitky a pocity se zkrátka ani slovy vyjádřit nedají.

Naučili jsme, co je neformální vzdělání a jakým způsobem fungují výměny mládeže a tréninkové kurzy, které jsou součástí programu Erasmus+. Vyzkoušeli jsme si napsat vlastní projekt, který budeme moci zrealizovat. Třeba o dumpster divingu. Zjistili jsme, že můžeme vytvořit projekt téměř na jakékoli téma, a že existuje spousta mladých lidí, kteří do toho půjdou s námi. Třikrát hurá.

ocima ucastniku2

Celý projekt byl v režii dvou gruzínských organizací, další účastníci pak byli z Ázerbájdžánu, Itálie, Polska, Ukrajiny a Turecka. Z dosud nevyjasněných důvodů jsme už druhý den po příjezdu měli všichni pocit, že se známe celý život a zamilovali se do sebe (omlouvám se za patetičnost tohoto příspěvku, ale to se fakt nedá!)

Děkujeme Be International! (konkrétně Dorotce), že nám umožnili: přecházet silnici v Tbilisi, jezdit gruzínskými taxíky, jíst chačapuri devětkrát denně, pít koňak a chachu, prodávat v gruzínské večerce, pronajmout si soukromý salónek se saunou, zdolat v šest ráno obrovskou horu, tančit polské a ukrajinské svatební tance, bavit se s Ázerbajdžáncem o české inflaci a národním důchodu a vědět toho míň než on, učit ostatní „být fpitchi,“ navštívit bazar, kde si můžete vybrat z desítek druhů televizních ovladačů, jezdit na kolech v národním parku, žvýkat smůlu ze stromů, koupit si půl století staré sako a pak zbytek dne strašně smrdět, dozvědět se, kdo v Kanadě “multiply like fucking rabbits,” smlouvat, dělat bramboráky bez majoránky, kouřit camelky za dvě pětky, hledat ve dvě ráno v Istanbulu hostel, hodně se smát, při odjezdu trochu brečet a především poznat lidi, které chceme potkat znovu a znovu a pak ještě hodněkrát.

Bára Roubalová, studentka žurnalistiky a mezinárodních vztahů